Zaujalo nás
4.4.2012 Martina Mrázková, 8.B
________________________________________________________________________________
2009 – 2010
Výlet 9.tříd do Terezína a Lidic, květen 2010
Foto: Karolína Čamková
Dne 10.května se naše deváté třídy vydaly na zajímavé exkurze. Ta první byla do Lidic. Obec Lidice byla vypálená za dob Hitlera a nacistů. Navštívili jsme „Památník dětským obětem války“ – zhotovila jej sochařka Marie Uchytilová na počest 82 padlých dětí se slovy „Vracím ve jménu míru 82 Dětí Národa na jejich rodnou pláň jako varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva“.
Pak jsme se přesunuli do Terezína na Malou pevnost, to je bývalá věznice gestapa (tajné policie). Z různých služeben gestapa sem byli posíláni čeští a moravští vlastenci, členové mnoha odbojových skupin a organizací. Kromě našich občanů (asi 90%) zde byli vězněni i občané bývalého Sovětského svazu, Poláci, Jihoslované, Francouzi, Italové, angličtí váleční zajatci a příslušníci dalších národů. Za pět let prošlo branou Malé pevnosti na 32 000 mužů a žen.
Týnuška
_________________________________________________________________________
navštívily třídy 9.A a 9.B s paní učitelkou Čamkovou a panem učitelem Truncem 25.11.2009
FOTO a text: Tereza Šeflová, 9.B, a další
Památník Národního osvobození byl postaven v letech 1929–1938 jako pocta československým legionářům; znovu byl upravován po skončení 2. světové války, kdy se stal připomínkou na druhý protifašistický odboj.
Po roce 1948 začal sloužit státní ideologii a k propagaci režimu. Byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa. V roce 1953 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda.
Po sametové revoluci se začalo na památník pomalu zapomínat. Postupně byli všichni pohřbení odsud odvezeni a dlouho se hledalo další využití.
V roce 2001 se Národní památník na Vítkově stal součástí některých památek spjatých s československými dějinami 20.století. Dostal se do správy Národního muzea, které začalo připravovat jeho rekonstrukci.
Nyní je památník od konce října 2009 znovu otevřen pro veřejnost s novou expozicí.
Ve vstupním sále památníku nám pan učitel rozdal papíry s otázkami a úkoly, rozdělili jsme se do skupin a dostali čas na vypracování odpovědí.
Navštívili jsme několik sálů, kde jsme zhlédli několik expozic a dokumentů. Pak jsme zamířili do bývalého mauzolea, kde býval uložen prezident ČSR Klement Gottwald. Než jsme z památníku odešli, zašli jsme na náměstí a k soše Jana Žižky na koni a společně se vyfotili.
___________________________________________________________________________________
Před 2009 – 2010
9.třídy na exkurzi v Lidicích a Terezíně a následná beseda, duben 2008
Lidice byla malá hornická víska, kde žilo kolem 450 obyvatel. Po „úspěšném“ atentátu na nacistického říšského protektora Reinharda Heydricha byla vesnice systematicky zlikvidována, muži (od 15 let) byli popraveni, ženy odvezeny buď do koncentračních táborů Ravensbrück nebo Osvětim, většina z nich se nevrátila. Z dětí válku přežilo přibližně 17, ale některé zemřely po válce na různé následky způsobené válkou.
Terezín byl ghetto pro židovské obyvatelstvo a Malá pevnost sloužila jako vězení a koncentrační tábor.
Cestou do Lidic a Terezína nás provázeli členové Svazu bojovníků za svobodu (SBS) ing.Ludmila Hájková a Jiří Pitín (jedno z dětí, které přežilo zničení Lidic a dožilo se dneška).
Do Lidic jsme dorazili přibližně kolem 10.hodiny. Navštívili jsme muzeum, kde jsme se dověděli mnoho věcí-shlédli jsme krátký dokument o tom, jak vypadaly Lidice před válkou a o nástupu Adolfa Hitlera k moci. Poté jsme se přesunuli do velké haly, ve které byly na zdech fotografie popravených obyvatel vesnice. Nacházely se tam i kopie dopisů a zprávy SS a Gestapa, i fotografie masového vraha Reinharda Heydricha, který mimo jiné kompletně řídil Noc dlouhých nožů, kdy Hitler nechal postřílet své důstojníky z SA, nebo organizoval 2.stanné právo v Protektorátu Čechy a Morava.
Poté jsme se vydali ven z budovy muzea k památníku lidických dětí, kde je vytvořeno sousoší těchto dětí zavražděných nacisty. Spolu s paní Hájkovou jsme položili květiny u památníku a pohovořili o těchto dětech. Zejména sousoší dětí, jejich dopisy a vyprávění pana Pitína na nás silně zapůsobilo.
Přibližně po hodině jsme vyjeli směrem k Terezínu. Návštěva Terezína byla delší a nechybělo v ní i malé podzemní dobrodružství, ale popořadě. Nejprve jsme se v areálu Terezína spojili s naším průvodcem, který dokázal velice kvalitně vyprávět o historii, funkci a provozu Terezína, nejprve zbudovaného jako pevnost za vlády císaře Josefa II. a následně jako koncentrační tábor nacistického režimu.
Prohlédli jsme si místnosti, kde museli dlouhou dobu žít v nepředstavitelných podmínkách sovětští zajatci, političtí vězni a Židé. Průvodce vyprávěl, že do jedné místnosti se muselo vejít i 600 lidí, kteří tam museli přežívat.
Velitelem tábora byl plukovník Jakl, jeden z mnoha krutých nacistických důstojníků. Postupně jsme prošli i přes samotky, kde kdysi zemřel i slavný srbský atentátník Gavrilo Princip a také „umývárnou“, která měla být použita jako propagační ukázka pro delegaci mezinárodního Červeného kříže v roce 1944, který byl vyslán jako inspekce do tábora. Pro tento účel nacisté natočili i video, kde psali, že „Terezín byl věnován Hitlerem Židům“ a že Židé zde mohli svobodně žít, což byla samozřejmě prachsprostá lež.
Poté jsme se vydali kolem zdi, kde došlo k jednomu z mála úspěšných útěků z Terezína a podzemními chodbami, které byly z většiny zasypané nebo zničené, jsme se dostali k místu, kde byli kdysi lidé popravováni zastřelením nebo oběšením. Posledními oběťmi popravy v Terezíně byla skupina českých studentů, kteří byli zastřeleni pouhé 3 dny před evakuací nacistů z Terezína a 5 dní před osvobozením Rudou armádou.
Posléze jsme v kině, které se nachází v bývalé jídelně nacistických vojáků a důstojníků, shlédli film, o němž jsem již psal.
Celkově zemřelo v Terezíně přes 10 000 lidí, dokonce i po osvobození kvůli nulové hygieně a epidemii skvrnitého tyfu zemřelo ještě 1500 vězněných Židů.Velitel tábora Jakl byl po válce místním lidovým tribunálem odsouzen k smrti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti a popraven zastřelením, stejně jako mnoho důstojníků tábora, kteří se dopouštěli ukrutností na vězních.
Na mezinárodní Den vzdělanosti (7.4.) proběhla u nás ve škole beseda 9.tříd s paní Hájkovou a panem Pitínem, kterých si nesmírně vážíme pro jejich odvahu a životní sílu.
V první části nám paní Hájková vyprávěla podrobněji o nástupu Hitlera k moci, o tom, že byl podporován velkopodnikateli a zbrojními koncerny.V druhé části pan Pitín předčítal obsáhlý článek o Reinhardu Heydrichovi.V článku mimo jiné zmínil i Heydrichův citát, že „je nutné zatočit s tím českým ksindlem“. Na závěr besedy jsme ještě předali paní Hájkové a panu Pitínovi rudou růži jako poděkování a rozloučili se.
Každá třída zpracovávala toto téma formou nástěnných novin, které byly vyvěšeny na chodbách školy, aby se i ostatní žáci seznámili s hrůzami nacistického režimu i nebezpečím neonacismu.
Je nepochybně důležité, aby školy pořádaly takováto setkání, besedy a návštěvy míst, která byla dějištěm nejhrůznějšího období našich novodobých dějin. Nesmíme zapomenout, neboť „lidé, kteří zapomenou na svoji minulost, jsou předurčeni ji opakovat“, o čemž bohužel svědčí i děsivý nárůst neonacismu v Česku a dalších státech.
Čest všem obětem 2.světové války, obyvatelům brutálně povražděným v Lidicích a zavražděným, umučeným nebo jinak zabitým vězňům koncentračního tábora v Terezíně.
Adam
_______________________________________________________________________________
Na naši školu přilétli dravci (2005)
Mohli jsme spatřit:sovu pálenou-Albičku, výra bělavého-Čendu, sokola stěhovavého-Jagu, orla skalního-Jacka. Dověděli jsme se, že tito dravci se nejčastěji živí hrabošem polním, avšak kvůli chemickému ošetřování polí početnost dravců výrazně klesá. V sokolnictví všichni tito ptáci procházejí speciálním výcvikem. Největší ohlas měl orel skalní Jack, díky své kráse, hbitosti a rozpětí křídel. Nejen učitelé, ale i žáci měli možnost prohlédnout si dravce zblízka.
Lucy, Ájik a Bekky
Dravci opět v naší tělocvičně (2008)
Při letu usedali na basketbalové koše, proletěli mezi dětmi i paní učitelkami, a to nízko u země, navíc „borovice“ stály hodně blízko u sebe. Podívejte se na akrobaty z plzeňské ZOO, jejich trenéra pana Zaleše i diváky a přečtěte si dojmy žáků.
V pondělí 10.11. se na naší škole uskutečnilo představení s dravými ptáky. Pan sokolník nám přinesl na ukázku čtyři dravce (sýček, orel mořský, káně lesní a poštolka). Velmi zajímavě nám vyprávěl o životě dravců a také o tom, co vše musí znát a umět správný sokolník.
Na závěr hodiny sýčka a káně nechal létat po tělocvičně. Asi největší vzrůšo bylo, když nám orel a káně ukázali své výtrusy. Bylo to odporné, ale patří to k životu.
Myslíme, že z tohoto představení obdrželi žáci veliké poučení a doufáme, že v budoucnu naši školu pan sokolník opakovaně navštíví.
Zdenča, Vendulka, Lucka
_______________________________________________________________________________
Děti oceňují akce v rámci prevence a poradenství, 2008
Roman je jméno našeho psychologa, který za námi přijel až z Ostravy. Všechny třídy druhého stupně a 5. třídy s ním absolvovaly šest hodin.
První dvouhodinovka byla zaměřena na šikanu. Povídali jsme si o různých případech šikany, jejích příznacích a příčinách. Roman nám vyprávěl o některých hrůzných případech, které zažil, a většina z nich nás opravdu vyděsila.
Ve druhé besedě byly na programu drogy. Dělili jsme je do různých skupin, např: tvrdé a měkké. Povídali jsme o druzích drog, o jejich účincích a také třeba o abstinenčních příznacích. Rozdělili jsme také stadia alkoholismu podle příkladu ze života jednoho alkoholika.
Třetí, a to poslední dvouhodina byla o sexu. Povídání o sexu snad každého puberťáka zaujalo.
Besedy nám pomohly orientovat se v různých problémech současnosti.
Romane, díky.
Bára a Radka