Exkurze a výlety
2011 – 2012
Foto i video: Tereza Prajzlerová, 8.B
________________________________________________________________________________
Foto: Mgr.Miriam Chalániová, Dominika Tomanová
______________________________________________________________________________
Foto i text: PhDr.Kateřina Bartošová, Mgr.Lenka Mikušiaková
_________________________________________________________________________________
Ekotechnické muzeum, 9.třídy 14.11.2011
Foto: Ing.Jaromír Šátava
_________________________________________________________________________________
Jizerské hory, 8.A 9.-12.10.2011
Foto i text: PhDr. Kateřina Bartošová, třídní učitelka
_________________________________________________________________________________
Foto: Mgr.Jaromír Trunc, třídní učitel 8.B, text Míša Voštová a Basma Ali Khldon, 8.B
_________________________________________________________________________________
2010 – 2011
Foto: Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelka
_______________________________________________________________________________
Vodácký výlet deváťáků, 21.-24.6.
Foto: Mgr.Marie Dolejšová, Tereza Semonská, Šárka Pauknerová, obě 9.B
_________________________________________________________________________________
Parník – výhra od Pražské energetiky, 2.6.2011
Foto: Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelka 5.A
_________________________________________________________________________________
Stavovské divadlo – exkurze, 5.A 24.6.2011
Foto: Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelka 5.A
________________________________________________________________________________
Skřítkové z 1.tříd v Koněpruských jeskyních, 24.6.2011
Foto: Mgr.Naděžda Masareová, třídní učitelka 1.B
_________________________________________________________________________________
Toulcův dvůr – exkurze, 5.A 23.6.2011
Foto: Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelka 5.A
________________________________________________________________________________
Putování za pohádkou, 2.A, knihovna, 8.6.2011
Foto: Mgr.Dana Růžičková, třídní učitelka 2.A
_______________________________________________________________________________
Koněpruské jeskyně, 5.C, 4.A, 10.6.2011
Foto: Linda, 5.C
Blíží se nám konec školního roku a v kalendáři je pátek 10.června. Vyrážíme na výpravu za dobrodružstvím do známých jeskyň v srdci Českého krasu. Už se všichni těšíme, co nového nám řekne paní průvodkyně Vlasta, jak si zase krásně zasoutěžíme, zazpíváme, popovídáme… Co to jsou jeskyně? Jak vznikají? Pověsti o pasáčkovi i zlatém koni. To a mnoho jiného se dozvíme na naší poslední exkurzi. Brzy se dočkáme prázdnin – vody, sluníčka, lesa, moře … Odpočiňme si, užijme krásných letních dnů… Ať se nám ty letošní prázdniny vydaří!
Libuše Charvátová, třídní učitelka 5.C
________________________________________________________________________________
Pražský hrad, 5.A, B, 7.6.2011
Foto a text: Mgr. Taťána Trčková, třídní učitelka 5.A
Vydali jsme se na Pražský hrad. Cestu jsme zahájili po starých zámeckých schodech, rozhlédli se po Praze pěkně z výšky a kolem Černé věže vyšli vstříc historii. Štěstí nám přálo – prošli jsme si Zlatou uličku a pak všechna nádvoří, na kterých jsme si postupně ukazovali např. baziliku sv.Jiří, probošství či Národní galerii. Také Schwarzenbergský palác, Prašný most, Královskou zahradu, letohrádek královny Anny a mnoho dalších. S paní průvodkyní jsme navštívili Starý královský palác (Vladislavský sál, Zemské desky, okna slavná z 2.defenestrace) a katedrálu sv. Víta, dozvěděli jsme se mnoho nových a zajímavých informací, které jsme si zaznamenávali na pracovní listy…byl to moc krásný den, všichni byli spokojeni, i když unaveni. Po cestě Nerudovou ulicí jsme se osvěžili zmrzlinou před závěrečnou cestou přes Karlův most…
Žáci 5.B své zážitky popsali v hodině informatiky. Nejvíce nás informují - Burdová Diana, Dlouhý Lukáš, Dolanský Jakub, Hrabáčová Kateřina, Kodada Tomáš, Navrátil Lukáš,
Němec Michael, Ružbacký Miroslav, Šejnová Lucie, Mai Eliška, Bui Michal, Nguyenová Sabina:
V úterý 7.6. jsme byli na Pražském hradě. Ze zastávky metra Malostranská jsme šli k zámeckým schodům, kterých je 101. Když jsme vyšli zámecké schody, viděli jsme nádherné panorama Prahy, bylo toho opravdu k vidění. Na Hrad jsme vešli zadní branou, kde stály nehybně stráže. Hned jsme pak zamířili k Zlaté uličce, chtěli jsme se jenom nakouknout, ale pán, který tam hlídal, nás nakonec pustil zadarmo.Ve Zlaté uličce jsme viděli dobové vybavení domků a velmi se nám tam líbilo.Potom jsme šli do Královské zahrady a hned jsme zamířili ke Zpívající fontáně.
Museli jsme jít na Hradčanské náměstí, kde jsme se měli setkat s naší průvodkyní. Ještě než přišla, uviděli jsme střídání stráží, které probíhá každou hodinu. Když přišla průvodkyně, šli jsme se podívat na kouzelné schody – když někdo stojí na takovém výstupku a ostatní na schodech, tak ten dotyčný slyší svojí ozvěnu. Schody zkonstruoval Josef Plečnik. Potom jsme se byli podívat ke Španělskému sálu, pak jsme zamířili k Jelenímu příkopu, který dříve sloužil pro ochranu hradu před nájezdy.
Po chvíli jsme se šli podívat do Královského paláce, kde se nachází Vladislavský sál, na stropě je velké W jako Vladislav Jagellonský. Pokračovali jsme do místnosti, kde se konal Zemský sněm, také jsme se šli podívat na nové zemské desky, v kterých jsou zapisována usnesení Zemského sněmu, kronika a pozemkový majetek.
Nakonec jsme se šli podívat do hlavní dominanty – chrámu sv.Víta. Dozvěděli jsme se, že okna maloval Alfons Mucha a musím uznat že byla překrásná.Také jsme se dozvěděli, že zde bylo pohřbeno hodně panovníků v podzemí hradu, které je bohužel teď zavřeno.V chrámu jsou ukryty pravé korunovační klenoty, které jsou nepřístupné.
Nakonec jsme se s průvodkyní rozloučili a šli jsme ke škole.Výlet se mi líbil a docela hodně znalostí jsem si z něj odnesl.
Viděli jsme Černou věž. Jmenuje se tak proto, že vyhořela. A za tím byla Daliborka. Jmenuje se podle prvního vězně. Pak jsme byli u sochy Tomáše Garigua Masaryka.
Viděli jsme 1.nádvoří, kde je stará původní brána a nová, která se používá dnes a kde lidé čekají na výměnu stráží, při které hraje hudba Vltava. Palác, kde byla podepsána smlouva s americkým prezidentem. A za ním je Jelení příkop, který sloužil jako obrana hradu a potok Brusnice.
Měli jsme průvodkyni, která nám rozdala pracovní listy - byly velmi jednoduché, neměl jsem žádnou chybu. A když jsme jeli domů, tak nám paní učitelka slíbila zmrzlinu a také jsme ji dostali v McDonaldu.
A málem bych zapomněla – šli jsme ještě do Královské zahrady, kde byla krásná fontána a ještě jsme viděli krásný dub letní, který mě zaujal.
Nakonec jsme šli Nerudovou ulicí, kde byly staré domovní znaky – nejznámější jsou tři housličky.
Chrám sv. Víta – tam byli pohřbeni Čeští králové Přemysl Otakar I. a II., Karel IV. a jeho 4 manželky, Jan Nepomucký, Ferdinand I. a jeho manželka atd. Dále tam byli pravé korunovační klenoty – u nich byly dveře, které se dají otevřít 7-mi klíči a navíc ta místnost je zazděná ve zdi, takže se k ní nedá jinak dostat.
Nejvíc se mi líbila Zlatá ulička, byly tam hodně malé dveře a mohli jsme si prohlédnout domečky i zevnitř, byl tam domeček kořenářky, švadleny atd.
Nejvíc se mi líbila Zlatá Ulička. Domečky byly různě barevné, některé větší, některé byly zavřené. U většiny domečků (ze kterých nebyly udělány obchody se suvenýry) se i psalo, kdo tam a kdy bydlel a jaká byla jeho práce. Koukli jsme se třeba do domečku švadleny, zlatníka a vědmy. Skoro do každého takového domečku jsme mohli nakouknout, avšak byly všechny zasklené a tak jsme se mohli jenom dívat.
________________________________________________________________________________
Sklárny Nižbor, 27.5.2011, 5.C, 4.A
Foto a text: Mgr.Libuše Charvátová
V krásném jarním dopoledni se stala cílem našeho putování nižborská sklárna. A co jsme se dozvěděli ze zajímavého výkladu naší průvodkyně? Například – historie firmy RÜCKL CRYSTAL a.s., původně RÜCKL A SYNOVÉ sahá až do roku 1846, kdy byla založena první ze čtyř skláren. Vyrábí se zde a prodávají výrobky z olovnatého křišťálového skla nejrůznějších tvarů a vzorů. Nejprve svačinka a nákup ve firemní prodejně a už procházíme starobylou budovou a sledujeme jednotlivé etapy výroby skla. Zajímavá je práce na huti, v brusírně i malírně. Nelehké je ruční zpracování skla i jeho malování. Málokdo umí vytvářet takovouto nádheru. Škoda, že tato tradice postupně zaniká.
S sebou domů si odnáší každý dáreček – malého skleněného slona pro štěstí.
Lidice, Terezín, 26.5.2011, 9.ročník
Foto a text: Mgr.Alena Skřivanová, vyučující dějepisu
Dějepisná exkurse 9. tříd Lidice – Terezín 26.5.2011 v nás zanechala hluboké dojmy. Díky pietním místům a vyprávění paní Ludmily Hájkové jsme se mnoho dověděli o hrůzách nacismu. Uctili jsme památku těchto obětí a pevně doufáme, že se nic takového nebude již nikdy opakovat.
Poděkování patří též Svazu bojovníků za svobodu, kteří pro nás exkurzi pravidelně organizují.
Další týden proběhla beseda o 2.světové válce.
O exkurzi i besedě žáci píší:
Začnu asi takhle … Dějepis mě nikdy nebavil, ale druhá světová válka mě začala zajímat. Když jsme s paní učitelkou třídní a paní učitelkou Skřivanovou jeli do Lidic a Terezína, říkala jsem si, bude to zajímavé. S paní Hájkovou, která 2. světovou válku zažila, to bylo příjemné. Ale pro ni to musí být moc těžké, připomínat si ty strašné časy a říkat to puberťákům, kteří nejspíš většinou vůbec neposlouchají, zlobí u jejího výkladu a nezajímá je to. U nás to bylo jiné. Opravdu jsme o to projevili zájem. Snažili jsme se vcítit do jejího vyprávění a do jejích pocitů. Nešlo to ovšem zcela. Je to těžké, představit si dobu tak krutou, na kterou si nikdo nepřeje ani pomyslet, natož ji zažít. Já osobně jsem byla příjemně překvapená, protože mě to opravdu zajímalo, ale neříkám, že to nebylo smutné. Byly to hrozné časy, plné trápení, vražd, strachu, zloby a pokusů o nemožné. I jen malý, nepatrný kousek naděje si lidé drželi a hýčkali ji. Když paní Hájková vyprávěla příběhy, které zažila nebo je znala od lidí, kteří tu dobu také zažili, nešlo to … bylo to tak depresivní, smutné a srdcervoucí, že jsem se rozbrečela … a věřte mi, ať chcete nebo ne, že jsem nebyla sama … dojalo to hodně mých spolužáků.
Přesně týden od našeho výletu, jsme měli besedu znovu o 2.světové válce, tentokrát ovšem i s panem Roubíčkem a s panem Pitínem. Když pan Roubíček začal vyprávět, jak se musel držet své rodiny a jak to měl těžké, jak jel se svou rodinou do Terezína, připadalo mi to nemožné. Ale vyprávěl to tak vcítěně a opravdově, že nakonec bylo nepochybné, že to opravdu všechno zažil. Ale hlavně přežil. Bylo to neskutečné, jen díky nepatrným náhodám vše přežil i v kruté Osvětimi. Byl ještě malý, když ho tam poslali. Myslím, že říkal okolo 15 let. Chtěli ho poslat k ženám a dětem, ale tatínek ho pevně držel a řekl, že je to dobrá pracovní síla, a že jsou rodina a drží spolu. Bylo odvážné to říct nacistovi do očí. Tatínek pana Roubíčka si jako žid dovolil hodně, ale každopádně – nic se jim nestalo. Vypadalo to jakoby to tomu vojákovi bylo jedno, ještě mu prý bylo vidět na očích, jak si myslí: „Chcípneš tady nebo tam, je to jedno!“ Je mi znovu do pláče, když si to připomínám. Nikdy bych už tuhle dobu nevracela … ani za nic!!!
Moc děkuju paní Hájkové, panu Roubíčkovi i panu Pitínovi za nádherné, i když smutné seznámení s hrůzami 2. světové války.
Lucie Neubauerová, 9.B
Letos jsme jako deváťáci podnikli již několik exkurzí. Ať to bylo na Barrandově, v cukrovaru v Dobrovicích, v elektrárně Štěchovice nebo v Lidicích a Terezíně následované besedou s pamětníky a exkurzí v Petschkově paláci a kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Nad tím posledním se zastavím.
Když se nad tím pozastavím, řeknu si „muselo to být strašné“, utrpení, nenávist, boj o přežití…, a co by bylo, kdyby…? Slyšela jsem mnoho příběhů a vyprávění, jak o druhé světové válce od svojí babičky, nebo v hodinách dějepisu, ale vyprávění se skutečným pamětníkem, který to zažil na vlastní kůži je přeci jenom poutavější než učebnice, proto bych chtěla velmi poděkovat paní Hájkové a ostatním pamětníkům, se kterými jsme se setkali na besedě. Vím, že bez učebnice by to taky nešlo, ale přišlo mi lepší místo učení zajít k babičce a nechat si o tom vyprávět, přeci jenom si o tom člověk více zapamatuje. Při takovém vyprávění mi lezl mráz po zádech, když jsem si jen představila, jaké hrůzy to na lidech prováděli – myslím tím například pokusy na dvojčatech v koncentračním táboře v Osvětimi, mučení, nebo cokoli jiného.
Abychom se přiblížili k tématu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha jsme navštívili kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se schovávali parašutisté, kteří ten atentát spáchali. První, co mě k tomu napadne je – Heydrich si to zasloužil. Přála bych si, abych těm parašutistům mohla poděkovat osobně. Ale teď vážně. Byla to od nich velká oběť, jenom to celé vymyslet a naplánovat. Škoda jen, že se jim nepodařilo ze země utéci dříve, než následkem toho, že je našli, a to v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici, spáchali sebevraždu.
Dále než napíšu dovětek, ve kterém bych ráda zmínila i něco, o čem mi vyprávěla babička k tématu II. světová válka, chci napsat něco o další exkurzi, kterou jsme spojili s exkurzí do kostela Cyrila a Metoděje – o Petschkově paláci. Za druhé světové války si zde gestapo zřídilo svou hlavní úřadovnu v Protektorátu Čechy a Morava. Probíhaly zde smutně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zde nechal zřídit stanný soud, který ve většině případů odsouzené posílal na popravu, nebo do koncentračních táborů. Mnoho vlastenců bylo umučeno i přímo v prostorách tohoto paláce. Toto smutné období připomíná pamětní deska umístěná na nároží budovy.
Já k tomu mám také co říct. Příběh, který nám vyprávěl pan průvodce, byl velice smutný a poutavý. Někoho to možná nebavilo, ale mě to vážně zaujalo. Opět jsem pocítila ten známý pocit úzkosti. Celou dobu i přes velké horko uvnitř paláce mi běhal mráz po zádech. Tomu, čeho byli Němci schopni, jsem snad ani nebyla schopna uvěřit. Je to strašné. Vážně se divím, že jsme to jako lidstvo vůbec přežili. A zase díky těm, kteří se obětovali. Možná, že bez nich bychom tu teď nebyli. Takže těm všem patří velké DÍKY….
A teď ten slibovaný příběh mojí babičky. Není to, co nám vyprávěl pan Roubíček ne besedě, ale stejně je to taky člověk, který zažil II. světovou válku a navíc – mě jeden z nejbližších….
Babičce jsem si řekla o příběh z války s libovolnou tématikou. Babička si vybrala bombardování Prahy Američany 14. února 1945. V té době byla již ve 14-ti letech zaměstnaná na Národní třídě (za války Victoria Strasse). Babička vypráví: „ Kolem 12:30 začaly houkat sirény, které ohlašovaly nálet. Všichni zaměstnanci vyběhli na ulici a běželi se schovat do krytu v Bartolomějské ulici. Než jsme tam doběhli, již začaly padat bomby: na Všeobecnou nemocnici, Emauzy a Vinohrady. Bylo zničeno mnoho domů a několik set lidí při náletu zemřelo.“ Další její vzpomínky se vážou například k 5.květnu – Pražskému povstání, kdy se přelepovaly německé nápisy na budovách a začaly se stavět barikády…
Původně jsem si myslela, že mi babička převypráví příběh, jak se schovávali ve sklepě a mnoho dalších. Zkrátka je to něco jiného, než si to obecně přečíst v učebnici. Má to něco do sebe, člověka to pohltí víc než například poutavý příběh v knížce…
Šárka Pauknerová 9.B
Je velice těžké popsat zážitek z Lidic – doby, kdy několik stovek lidí přišlo o domov, přátele, rodinu…přesto se o to pokusím.
Ať už dějiny naší země jsou jakkoli zajímavé, pro dnešní mládež je nejzajímavější asi 2.světová válka. A právě díky tomu se naše škola rozhodla navštívit právě světoznámé Lidice. Naším příjemným doprovodem byla paní Hájková, která sama tuto dobu jako ještě malá zažila. Její poznámky k celé exkurzi byly naučné a velice zajímavé.
První zastávkou v Lidicích bylo muzeum, které bylo vážně emočně náročné. Byly tam portréty lidí, kteří v té době zahynuli, takže, když se na ně díváte a jen si zkusíte představit tu bolest a strach, který museli prožívat, je vám z toho vážně smutno. Jak lidi vůbec mohli být tak krutí k někomu, koho vlastně ani neznali! Další zajímavostí muzea bylo plátno, které přehrávalo film s dopisy od dětí, které byly vězněny v koncentračních táborech. Děti psaly svým příbuzným o různé věci jako je oblečení, jídlo či peníze. Dopisy byly čtené dětmi, takže to bylo jako skutečné. Představa toho, že i děti si tohle vše musely protrpět a všechny čekal stejný konec…nikomu bych to nepřála zažít! Na zdech byly pověšené tabule s několika příběhy obyvatel Lidic – byly vážně silné, třeba ten, kdy vzali lidické muže, postavili je k Horákovu statku a třemi kulkami – bez rozsudku, bez vysvětlení – proč, je zastřelili.
Další částí ekurze bylo sousoší lidických dětí. Jsou vidět vystrašené pohledy dětí, které si ukazují a něco šeptají. Jen těžko říct co, to už se nikdo nedozví. Většina návštěvníků uctívá jejich památku tím, že přinese nějaké hračky nebo svíčky. My jsme přinesli svíčky a kytičku. Tato památka si rozhodně zaslouží uctít i od nás „puberťáků“. Naše třída nikdy nebyla moc ohleduplná vůči žádné takovéto akci, takže mě mile překvapilo, že vážně všichni drželi minutu ticha.
Jsem moc ráda, že jsem se této exkurze mohla zúčastnit. Uvědomila jsem si, že moje problémy vůči těm, které měli lidé v 2. světové válce, jsou nepodstatné.
Tímto chci poděkovat naší paní učitelce Skřivanové a paní Hájkové ze Svazu bojovníků za svobodu! Děkujeme!
Eliška Němcová, 9.B
Když jsme se učili o 2. světové válce, bylo to smutné. Ale nebylo to tak strhující jako když nám to vyprávěl pan Roubíček. Čekala jsem, že mě to asi rozhodí, ale mě to dojalo víc než dost. Vnímala jsem každé jeho slovo. Snažila jsem se vcítit, ale to zdaleka nešlo.
Nejhorší bylo, když jeho maminka byla v šoku a nepoznávala rodinu, říkal „maminka bylo sluníčko mého života..a já ji takhle viděl“. To mě rozhodilo asi nejvíc. Pan Roubíček měl několik náhod. Asi sedmkrát byl zachráněn před smrtí, někdy nemožnými-možnými skutky. Ta první náhoda byla hned při rozdělování židů v Osvětimi. Matky, děti a staří lidé byli okamžitě odvezeni do plynu. Všichni muži a chlapci od věku 15-ti byli seřazeni do zástupu, kdy postupně chodili pro rozsudek Mengeleho. Prst vpravo – do plynu. Prst vlevo – do koncentračního tábora, tam byla smrt později také jistá. Na našeho vypravěče pana Roubíčka bohužel ukázal doprava – do plynu. Za ním stál jeho otec. Když se pan Roubíček rozešel ke skupině „do plynu“, jeho otec ho chytil za ruku a zakřičel: Mein Sohn wird mit uns sein. Wir sind gute Kollegen.“ ( Můj syn půjde s námi. Jsme dobří spolupracovníci.) Všechno ztichlo..i Mengele. Asi po třech minutách, když se probral z šoku, že si ŽID dovolil na něj zvýšit hlas, pohl prstem doleva a otec, pan Roubíček a druhý syn šli do koncentráku. Mezitím byla spousta dalších náhod, kdy v průběhu života v koncentráku přišel o otce, bratra a onemocněl. Nemohl v práci unést ani lopatu, ale naštěstí (náhoda) si ho všiml nesadistický Němec a pomohl mu. Nechával ho místo práce sedět v boudě, místo toho, aby ho rovnou zabil. Po 3 dnech ale už musel na marodku. Tam byl vcelku solidní doktor Karel Slon. Pan Roubíček měl svou postel a každý den čtvrtku chleba. Později se ale marodka přeplňovala a museli být po dvou. Panu Roubíčkovi hned zemřel druhý ze dvojice, ale on chytře nenahlásil smrt a nechával si dávat čtvrtku za něj a večer to nahlásil.
Takhle to šlo ještě jednou, když na tom byl opravdu špatně. Jediný z nemocnice přežil a dostal se do věznice, kam dávali vězně s tuberou. Byl tam sám. Několik dní byl úplně špatný, ale pak si všiml okénka a otevřel ho. Venku byl sníh. V červnu tam byl sníh. Tam, kam dosáhl, tam si ho nabíral do úst. Jediný vězeň, co kdy vyšel z té místnosti ven. Potom Osvětim osvobodili Američané.
Pan Roubíček už ale nikdy nebude moci normálně žít. Navždy bude mít ten obrovsky těžký kámen na srdci. Já z tohohle krutého příběhu nemám pocity. Je to tak strašně hrozné, že nevím, jaké dojmy bych napsala. Na pana Roubíčka nikdy nezapomenu, rozhodně bych se s ním ráda ještě setkala a popovídala si. Když jsme pak dávali hostům kytičky a já se dívala do jeho očí, viděla jsem tam všechno to utrpení, které si jako malý v našem věku prožil. Když jsme odcházeli, ještě jednou jsem mu řekla, že si moc vážím jeho návštěvy, a že to bylo zajímavé, samozřejmě z hlediska historie nikoli zábavy. On natáhl ruku a já mu podala ty své. Sevřel mi ruce v jeho a zadíval se mi do očí. Řekl, že jsem krásně poslouchala a políbil mi ruku. Strašně mě to rozbrečelo a bodlo u srdce, moc bych mu chtěla nějak pomoci, ale jizvu na srdci mu neodstraním…
Andrea Hanušová, 9.B
_____________________________________________________________________________
Česká svíčkárna, 19.5., 1.A, B, 2.B
Foto: Mgr.Naděžda Masareová, třídní učitelka 1.B, Mgr.Daniela Lukášová, třídní učitelka 2.B
___________________________________________________________________________
Stanice mladých přírodovědců, 10.5., žáci 6.-9.ročníku, kteří nejeli do Poustek
Foto: RNDr.Danuše Kunovjánková
____________________________________________________________________________
Foto: pořadatelé z NKP Vyšehrad
_______________________________________________________________________________
ŠTĚCHOVICE – cíl pátých tříd, 29.4.
Foto: Mgr.Libuše Charvátová, Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelky 5.C, 5.A
Nikoliv hledání pokladů, nýbrž přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice se stala cílem zdařilé exkurze zvídavých dětí z Květňáku. Autobus plný rozjásaných dětí projíždí malebnou krajinou povodí Vltavy. A již nás vítá mohutná stavba elektrárny. Po shlédnutí poučných filmů o zdrojích energie a jejich využití, o jednotlivých elektrárnách na českých tocích i povodních, které je velmi poškodily, procházíme celým areálem elektrárny. Mimo jiné se dozvídáme, že přečerpávací vodní elektrárna pracuje mezi vodní nádrží Štěchovice a vodní nádrží na kopci Homole. Byla zprovozněna v roce 1947, zmodernizována v letech 1992 -1996. Je vybavena Francisovou turbínou. V roce 2002 došlo vlivem povodní k vážnému poškození soustrojí obou elektráren. Po generálních opravách opět začala pracovat v letech 2004 a 2005. Velmi zajímavé poznatky využijeme jistě ve výuce a už hurá do přírody…
Procházka nádhernou krajinou v slunečném jarním dni byla krásným zakončením celého zajímavého dopoledne.
Libuše Charvátová, třídní učitelka 5.C
____________________________________________________________________________
Byl připraven program na celé dopoledne. Putovali jsme napříč světadíly, poznávali jejich jedinečnost, zvířata i hudbu a ve skupinách jsme tvořili prezentace pro ostatní, kde jsme mimo jiné hovořili i o globálních problémech. Také jsme si zahráli vietnamskou hru Drápky, hádali pantomimu nebo jako tučňáci předávali vajíčko.
Všichni byli moc spokojení a těší se na příště. Děkujeme lektorce Evě!
Taťána Trčková, třídní učitelka 5.A (i foto)
____________________________________________________________________________
Foto: Tereza Prajzlerová, 7.B
V úterý 12. dubna jsme si v 7. B zpestřili výuku dějepisu návštěvou Pražského hradu. Chtěli jsme poznat románské a gotické památky. S překvapením jsem zjistil, že tato místa zná méně než polovina mých žáků. Vystoupali jsme po Starých zámeckých schodech nahoru ke Hradu. Nejprve jsme si prohlédli nestarší stavbu nacházející se v areálu Hradu, baziliku sv. Jiří z 10. století a společně posoudili znaky románského slohu.
Pokračovali jsme katedrálou sv. Víta. Vysvětlili jsme si, proč tato stavba vznikala po dobu téměř 600 let. Ukázali jsme si znaky gotické architektury, prošli jsme celý chrám a nahlédli do kaple, v níž je pohřben patron české země - kníže Václav.
Po přestávce na svačinu jsme vstoupili do Starého královského paláce, ve kterém se nachází pozdně gotický Vladislavský sál, vybudovaný za vlády Jagellonců. Ukázali jsme si též starou sněmovnu, kde se v minulosti radili čeští páni a měšťané. Závěr naší procházky po památkách středověku narušil déšť, ale náš program tím téměř nebyl ovlivněn.
Snažil jsem se dětem ukázat ta nejzajímavější místa. Byl jsem rád, že většina dětí vnímala mé dvouhodinové povídání pozorně a tak vědí o Praze a našich dějinách zase o něco více. Myslím, že naše exkurze se vydařila.
Mgr.Jaromír Trunc, třídní učitel 7.B a vyučující dějepisu
____________________________________________________________________________
Návštěva hasičské stanice, 2.A, 6.A, 15.4.2011
Foto: Mgr.Dana Růžičková, třídní učitelka 2.A
___________________________________________________________________________
Foto a text: Mgr.Lenka Mikušiaková, PhDr.Kateřina Bartošová
7.4.2011 jsme si ráno přivstali a v 6 hodin ráno jsme vyrazili autobusem do rakouského Linze. Sluníčko, které se při našem odjezdu teprve chystalo vstávat, nám svítilo celý den.
První zastávka v Linzi – Ars Elektronica Centre – muzeum budoucnosti. Pět pater atrakcí, laboratoře, 3D projekce, vynálezy, vše jsme si mohli vyzkoušet. Pomocí skeneru jsme si prohlédli lidské tělo zevnitř, vybudovali vlastní město, s 3D brýlemi sjeli jednu z nejrychlejších sjezdovek na světě a podívali se do kosmu.
Následovala jízda tramvají na Pöstlingberg ( místní „Petřín“ ) s nádhernou vyhlídkou na město a okolí a návštěva pohádkového království v jeskyni Grottenbahn.
Na závěr ještě prohlídka centra města a procházka přes Dunaj po Mostě Nibelungů.
Vraceli jsme se pozdě večer, ale plní zážitků a spokojení.
_____________________________________________________________________________
Exkurze – Velikonoční tradice, skanzen Přerov nad Labem, 4.A,B, 5.C, 8.4.2011
Foto a text: Mgr.Libuše Charvátová, třídní učitelka 5.C
Velikonoce jsou většinou spojovány s jarem. Probouzí se příroda a s ní veškerý život. V chladném slunečném pátečním dopoledni projížděl autobus plný rozjásaných dětí kvetoucí krajinou do známého skanzenu lidové architektury v Přerově nad Labem. Co je to Pašijový týden? Květná neděle či Bílá sobota? To a ještě mnoho nového zjistili všichni na této vydařené exkurzi plné veselí a dobré nálady. Líbily se starobylé chýše, zvyky i symboly Velikonoc.
Rádi přijedeme opět, třeba v předvánočním čase…
__________________________________________________________________________
Anglie, 24.-29.3.
Foto: PhDr.Kateřina Bartošová, Mgr.Jana Mertová
I v letošním školním roce si ti naši žáci, kteří měli chuť a odvahu, mohli stejně jako loni prověřit své znalosti angličtiny přímo v Anglii, a to nejen v anglických rodinách, ale i při běžné denní konverzaci v obchodech, dopravních prostředcích, při návštěvách historických památek. Mimo to měl poznávací zájezd za úkol seznámit děti s historií i současností země, s desetimilionovým Londýnem a dalšími významnými místy okolí hlavního města.
První velký zážitek na nás čekal již ve francouzském Calais, kdy jsme se nalodili na trajekt starý pouhé dva měsíce a přejezd přes kanál La Manche byl korunován výhledem na sluníčkem osvětlené Doverské útesy. Po příjezdu do Londýna jsme vzhledem k nezbytné devítihodinové přestávce pro řidiče absolvovali sice velmi náročný, ale nabitý první „anglický“ den. U Buckinghamského paláce se zrovna střídaly stráže, Trafalgarské náměstí nás přivítalo mimo nejznámější pamětihodnosti moderními hodinami, odpočítávajícími čas do začátku olympiády, která se bude v Londýně konat, při několikerém přesunu po městě si děti vyzkoušely jízdu „double deckrem“ a odpoledne jsme navštívili muzeum voskových figurín Madame Tussad´s. Pak už jsme s napětím očekávali, zda si skutečně pro všechny naše účastníky přijedou anglické rodiny, abychom si konečně po všech zážitcích odpočinuli.
Druhý den byl pro připraven celodenní výlet mimo hlavní město. Dopoledne nás přivítal hrad ze 14. století Warwick a s ním skvělé expozice ze života středověku, zbraně, věž s více jak pěti sty schody, zámecký park, hradby a kouzelné městečko. Odpoledne jsme přejeli do jednoho z největších turistických center v Anglii, do Stratfordu nad Avonou. Děti se seznámily s rodným Shakespearovým domem, vyslechly komentář, shlédli část jedné z jeho her a prošly se městečkem.
Další den jsme se hned ráno mohli těšit na prohlídku expozic antických, syrských a orientálních památek Britského muzea a odpoledne na návštěvu Camden Townu a Camden Locku, čtvrti plné obchůdků, kavárniček, tržnic, spojenou s projížďkou typickým člunem „narrow boat“ po Regent kanálu. Večer jsme se pak přemístili do centra Londýna, kde nás čekala nejen procházka po Soho, ale především jízda nočním a krásně osvětleným městem.
Poslední den naší cesty byl opět plně věnován Londýnu. K jednomu z největších zážitků pro děti bezesporu patřila projížďka obřím ruským kolem „London Eye“, po ní plavba lodí po Temži s krásnými vyhlídkami na další památky a poté návštěva královské pevnosti Tower. Nejenže si děti prohlédly všechny expozice včetně královských korunovačních klenotů, také na vlastní oči viděly strážce Toweru i pověstné havrany. Po procházce po Tower Bridge jsme již zamířili k „Dockland Light Railway“, vláčku řízenému počítačem a projeli jsme moderní zrekonstruovanou oblastí „Dockland“ na londýnské předměstí Greenwich. Vystoupali jsme ke královské observatoři a děti se mohly vyfotit s nultým poledníkem – jednou nohou na východní, druhou na západní polokouli.
A pak už nás čekala jen dlouhá cesta přes německý Amberg zpět do Prahy…
Viděli jsme spoustu krásných a zajímavých míst, přálo nám počasí, měli jsme bezvadné řidiče a v neposlední řadě velmi zkušeného a vědomostmi nabitého průvodce CK Cha-Cha Michala Chalupu, který celý zájezd připravil. Díky němu si děti přivezly nejen spoustu vědomostí a materiálů, ale seznámily se i s mnoha rozdílnostmi v anglickém a našem životě. Už se těšíme na nějaké další společné setkání!
Kateřina Bartošová
___________________________________________________________________________
Exkurze na SŠ, Zelený pruh, 8.B
Ve čtvrtek 3.3. jsme místo odpoledky (dějepisu, přírodopisu a pracovních činností) jeli na exkurzi na Střední školu technickou na Zeleném pruhu. Cesta byla celkem zábavná, pan učitel Šátava měl cestou tam i zpátky vtipné připomínky. Jeli jsme metrem a kousek autobusem, potom trochu větší kus pěšky (takhle dlouho bych nechtěla jezdit na svoji střední školu).
Když jsme přijeli na školu, přivítal nás informacemi o škole trochu starší pán. Ukázal nám bazén, dílny, ve kterých se učí autoelektrikář, automechanik, elektrikář – silnoproud, instalatér, malíř a lakýrník, montér suchých staveb, provoz služeb, strojní mechanik, strojní zámečník, strojník, tesař, truhlář, zedník. A to je nejspíš vše.
Byl to hezký a poučný výlet.
____________________________________________________________________________
Exkurze na SŠ, Zelený pruh, 8.A
Ve čtvrtek 24.2. jsme místo odpoledního vyučování byli na exkurzi Zelený pruh. Jeli jsme tam autobusem a metrem. Cesta byla zábavná, pan učitel Cerman nám vyprávěl své zážitky, které prožil v našem věku.
Byla to střední škola technická. Provázel nás tu starší pán. Ukázal nám školní bazén a různé dílny, kde se učí vyrábět klíče, různé součástky atd. Učí se tu: autoelektrikář, automechanik, elektrikář-silnoproud, instalatér, malíř a lakýrník, montér suchých staveb, provoz služeb, strojní mechanik, strojní zámečník, strojník, tesař, truhlář, zedník.
____________________________________________________________________________
Stanice mladých přírodovědců, 6.B, 7.A (24.2.), 7.B (25.2.)
Foto a text: Mgr.Lenka Mikušiaková, PhDr. Kateřina Bartošová,
Veronika Beránková, 7.A, Tereza Prajzlerová, 7.B
24.2. jsme si „objednali“ slunečný den a vyrazili do stanice mladých přírodovědců na Smíchov. Prohlédli jsme si terária s plazy a obojživelníky, pomazlili si králíčky a dozvěděli se spoustu zajímavostí o drobných hlodavcích.
Ve skleníku nám náš průvodce ukázal kávovník, tabák, citrónovník, ale také léčivky jako je aloe a další rostliny. Na cestě zpět jsme se ještě zastavili u venkovního výběhu s klokanem a domácími zvířaty a na závěr jsme si zařádili na dětském hřišti. Jsme přece děti…
O zážitcích napsali: Andrea Klecová, Honza Král, Aneta Kudrnová, Ondra Lodin,
Karolína Maturová, Alena Petráková, Nikola Wastlová, Martin Žák, 7.A
Hned u vstupu nás přivítali klokani a pestrobarevní papoušci.
Byli jsme rozděleni do dvou skupin po sedmi. Jednu skupinu vedl velmi příjemný pán a druhou opravdu sympatická mladá slečna.
Jako první jsme se zašli podívat do skleníku na různé živočichy i rostliny. Viděli jsme různé ryby a žáby společně s bazilišky. Poté jsme se podívali na najády, krokodýly i želvy. Druhá prohlídka vedla nevelkou budovou. Byli tam hlodavci, které jsme si mohli i pochovat – např. králíčky. Jednoho chceme adoptovat. Líbila se nám miminka křečka zlatého (syrského) a klokaní maminka čekala děťátko.
Dověděli jsme se různé zajímavosti:
- potkan je inteligentní a taky má rád čistotu, udržuje si čistou srst – každý den se myje,
- činčila se nesmí namočit (má nejhustější srst na světě); když se namočí,
neuschne a může zemřít; proto se myje v písku,
- z květů pomeranče se dělají drahé voňavky,
- želvy jsou považovány za nejtýranější zvířata na světě (špatná strava – např. granulky, atd.).
______________________________________________________________________________
5.A nejen v Muzeu hudby, 18.2.2011
Foto, video a text: Mgr. Taťána Trčková, třídní učitelka
Interaktivní expozice hudebních nástrojů, cestujeme po kontinentech s hudbou (africké rytmy, američtí kovbojové, japonská hudba, Evropa,…), procházka k chrámu sv.Mikuláše, Tyršův dům, pohled na Petřín,…
_____________________________________________________________________________
5.A, C nejen v automobilce Kolín, 15.2.2011
Foto: Mgr. Taťána Trčková, Mgr.Libuše Charvátová, třídní učitelky
Ve slunečném a chladném únorovém úterním dni vjížděli žáci pátých tříd do známého Kmochova Kolína. Tentokráte ne za hudbou, nýbrž prohlédnout si automobilku vybudovanou japonskou firmou. A co zajímavého se dozvěděli?
TPCA znamená vlastně Toyota Peugeot Citroen Automobile. Tento obrovský komplex budov byl vybudován v roce 2002. Výroba byla zahájena v roce 2005 a ročně se zde vyrobí 300 000 vozů. Pracuje zde 3 500 zaměstnanců, ale občas tu potkáte i samostatně jezdící vozíky bez řidiče. Velmi zajímavé jsou také některé úseky výroby, které jsou plně automatizované. Prohlídka centra Kolína s malebným náměstím a kostelem svatého Bartoloměje uzavřela velmi zdařilý den, který se nemohl nelíbit…
Mgr.Libuše Charvátová, třídní učitelka 5.C
______________________________________________________________________________
Adventní zájezd – Drážďany, 9.12.2010
Foto a text: Mgr.Lenka Mikušiaková, Mgr.Kateřina Bartošová
Brzy ráno jsme nastoupili do autobusu a vyrazili na výlet do Německa.
Počasí nám dopřálo trochu sluníčka, ale také sněžení a pořádný vítr.
Nejdříve jsme si prohlédli město, Brühlovu terasu, zasněžený Zwinger, kostely ve starém městě, Rezidenční zámek a nádherný, 102 metrů dlouhý, nástěnný obraz Průvod knížat.
Následovala prohlídka známé Pragerstrasse, moderní pěší zóny s mnoha obchody v nové části města.
Naši návštěvu jsme ukončili v samotném centru města na náměstí Altmarkt, kde jsme si prošli krásně ozdobené a voňavé vánoční tržiště a ochutnali místní lahůdky. Někteří z nás se povozili i na kolotoči a vylezli na rozsvícenou vánoční pyramidu.
Odpoledne vítr zesílil a znovu začalo sněžit a my jsme rádi nastoupili do vyhřátého autobusu a vydali se na cestu domů.
____________________________________________________________________________
Muzeum čokolády, 2.A, 8.12.2010
Foto: Mgr.Dana Růžičková, třídní učitelka 2.A
_____________________________________________________________________________
Fantastický den 5.C v Příbramském pekle, 25.11.
Foto a text: Mgr.Libuše Charvátová
Ranní vstávání, cesta autobusem a vyprávění paní průvodkyně… Jedeme podzimní krajinou i s naší milou bývalou paní učitelkou Janou. Smích, radost v očích žáčků a výborná nálada. A už nás vítá zasněžená Příbram. V dolech, kde se již dávno nic netěží, nás čekají čerti s Luciferem, v nebi svatý Mikuláš s anděly… Procházíme temnými chodbami k čertům, kteří nás pěkně ušpiní uhlím. V nebi jsme za písničku obdarováni adventním kalendářem.
Cestou zpět měříme síly ve znalostech vánočních zvyků. Všichni se těšíme na Ježíška, dárky, atmosféru Vánoc! Koulování, klouzání, vánoční stromečky i Mikuláš s čerty nám tolik připomínají blížící se nejkrásnější svátky v roce – Vánoce.
___________________________________________________________________________________
Národní divadlo očima našich páťáků, 9.11.
Foto: Mgr.Libuše Charvátová, tř. učitelka 5.C, Mgr.Taťána Trčková, tř. učitelka 5.A
Školní den jako každý jiný. A přece, je tak zvláštní, slavnostní…Vycházíme od školy plni nadšení, očekávání… Mnozí z nás ještě naši Zlatou kapličku dosud nenavštívili a tak se těšíme.
Přicházíme k historické budově Národního divadla, kterou postavil národ sobě. U vchodu nás očekává náš milý pan průvodce. Jeho vlídná tvář i zajímavý výklad budou doprovázet celé naše prohlížení prostor dýchajících dobou dávno minulou…Vstupujeme do hlediště a s údivem pozorujeme množství světel, lesku, zlatého zdobení, sametových křesel. Nelze přehlédnout křišťálový lustr, lóži pana prezidenta ani jeviště, na kterém právě probíhá zkouška divadelní hry. Prohlídka pokračuje v saloncích zdobených nádhernými obrazy, bystami, koberci.
Čas rychle utíká. V závěru našeho putování stoupáme schodištěm vzhůru na galerii. Celé jeviště i hlediště máme jako na dlani. Nezapomenutelný zážitek pro každého z nás. Hřejivá je také pochvala našeho pana průvodce při loučení u východu z divadla.
BYLO TO NÁDHERNÉ! URČITĚ TU NEJSME NAPOSLEDY!
_____________________________________________________________________________
Muzeum policie, 29.9., 2.A, B
Foto: Mgr.Dana Růžičková, třídní učitelka 2.A
____________________________________________________________________________
Švandovo divadlo, 16.9., 6.A s třídní učitekou PhDr.Olgou Čamkovou
Foto: Mgr.Pavel Kopečný, ředitel školy
_____________________________________________________________________________
Tábor, 4.A,B, 2010 – i přes nepřízeň počasí se vydařil
Foto: Mgr.Taťána Trčková, třídní učitelka 4.A
___________________________________________________________________________________
Lidice, Terezín - 9.ročník, květen 2010
Foto: Karolína Čamková
__________________________________________________________________________________
Jak jsme podruhé vyrazili přes La Manche, březen 2010
Stejně jako loňský rok připravila naše škola na poslední březnový týden zájezd do Anglie. Samozřejmě jsme se jeli především vzdělávat, navštívit historické památky, konverzovat v anglických rodinách, ale také jsme se těšili (tedy spíše těšily), že vyrazíme i po obchodech a něco hezkého si přivezeme. Přípravy byly mohutné, kufry sbalené již v půlce března, dotazů nepočítaně.
Cestovka Cha-Cha a náš „velitel“ Michal byli s autobusem u školy připraveni přesně a kdybychom tušili, jak bohatý program byl pro nás připraven, určitě bychom se vyspali do zásoby. Když se po půl hodině paní učitelky Bartošová a Mertová přestaly z předního sedadla s děsem v očích otáčet a asi po šedesáté se ujistily, že jsme opravdu všichni, že opravdu všichni máme pasy a opravdu všichni máme vyměněné peníze, konečně jsme si začali užívat jízdy.
Už prvním velkým zážitkem byl trajekt. Kromě pohupování a „větru ve vlasech“ nahoře na palubě a sledování bílých útesů Doverských, stačili někteří z nás utratit značnou sumu peněz, ještě než vůbec vstoupili na britskou půdu. A to jsme ještě netušili, že bude následovat opravdu zdařilý úprk anglickými dějinami až po současnost. Mimo spoustu významných míst v centru Londýna (Buckinghamský palác, Tower Bridge – přes něj jsme i několikrát jeli, Tower of London – tam jsme si dokonce mohli prohlédnout korunovační klenoty, Westminsterský palác, Big Ben, Trafalgarské náměstí – kde se osmáci mohli vytahovat znalostmi z učebnice, muzeum Madame Tussaud – tam jsme si opravdu užili, spousta z nás se fotila se všemi možnými osobnostmi a nakonec jsme se projeli vláčkem napříč dějinami…) jsme navštívili i univerzitní městečko Cambridge, projeli se lodičkou po řece Cam (a mnohá naše lepá děvčata zapomněla poslouchat výklad o jednotlivých kolejích, ale soustředila se především na statné a pohledné „vodiče“ loděk), botanickou zahradu na okraji Londýna, palác Hampton Court a mnoho dalších míst.
Líbilo se nám všechno, projížďka po Temži, autobusový výlet nočním Londýnem, večerní procházka v Soho, ale snad největší zážitek představovalo London Eye. Když jsme v proskleném vajíčku vystoupali vysoko nad Londýn, otevřela se nám krásná podívaná a i ti, kterým výška zrovna nedělá dobře, byli unešeni.
Co říct závěrem, že to bylo opravdu bezva, že nás naše anglické rodiny přijaly moc hezky a že když začalo v Greenwichi, kam jsme dojeli místním vláčkem bez řidiče, pršet, bylo nám to fuk. Protože náš autobus už zase čekal, aby nás odvezl. Tentokrát ale zpátky do Čech. Domů jsme přijeli sice unavení a nevyspalí, ale se spoustou a spoustou zážitků, fotek (a samozřejmě i nových triček, kabelčiček, tíleček, ponožtiček – to byste totiž nevěřili, co se dá za hodinu a půl v obchodním domě všechno stihnout…)
Vaši čtvrťáci až deváťáci
___________________________________________________________________________________
Tentokrát ve Štěchovicích
Foto: Kristýna Antošová, 9.C (2007/2008)
Na první pohled jsme byli ohromeni velikostí přehrady. Málokdo z nás viděl přehradu na vlastní oči a takto zblízka.
Hned zpočátku jsme byli seznámeni s historií vodní elektrárny. Dověděli jsme se, kdy byla elektrárna postavena, jak náročná byla stavba a k čemu je vodní elektrárna důležitá. Také jsme shlédli dva filmy o povodních a dalších vodních elektrárnách v České republice.
Velmi zajímavá byla samotná prohlídka elektrárny. Viděli jsme různé stroje a turbíny a funkci elektrárny v praxi.
Exkurze byla pro nás poučná, vydařená a nám se velmi líbila.
Ondrášek a Kačka
___________________________________________________________________________________
5.A, B na výletě, 18.6.2008
Foto: Mgr.Dana Růžičková, třídní učitelka 5.A
____________________________________________________________________________________
Třídy 1.A a 1.B v Pohádkové zemi (2007/2008)
zakončily svůj první školní rok – přímo pohádkově
FOTO: Mgr.Naděžda Masareová, třídní učitelka 1.B
___________________________________________________________________________________
Poznáváme svět
Shlédli jsme tam Westminster Bridge, Tower Bridge, London Eye, Big Ben, Oxford, Windsor a katedrálu svatého Pavla, ale tu jen zvenku, protože byla zavřená. Viděli jsme ještě mnoho dalších věcí. Nejvíc se nám líbilo London Eye a na druhém místě návštěva McDonaldu.
Stala se nám vtipná příhoda v metru, když jsme jeli do stanice Queens way. Přijelo metro a my jme se všichni snažili doslova „narvat“ do přeplněných vagónů. Dveře se zavíraly a slečna průvodkyně Julie se tam nevešla, tak zůstala na nástupišti. Opodál stály paní učitelky s několika žáky. Všimly si Julie a zalekly se. „Co tady děláte?!“ vykřikla zděšeně paní učitelka Mertová. Mezitím se žáci mačkali v metru a „čekovali“, která je zastávka. Když vystoupili, zjistili, že jim chybí Julie i paní učitelky. A tak žáci 9.A – Přemeček Prášek, Kačka Vyšínová, Iva Sádlová a Dominika Kupková svolali další děti k sobě, „nacpali“ je ke stěně a spočítali. Paní učitelky s pár žáky nastoupily hned do prvního metra, které jelo, a strachovaly se, jak to všechno dopadne. Po výstupu na Queens way uviděly hlouček dětí. Hned k nim běžely a začaly je počítat. „Jsme všichni“, řekla s úsměvem paní učitelka Mertová. Paní učitelka Dršková začala tleskat a děkovat deváťákům za úžasnou spolupráci!
Vše nakonec dopadlo dobře a všichni si England užili!
dominiška a mIcHaeLLa (2008)
Tyto řádky by se klidně mohly jmenovat Jak zůstala neopravena slovíčka, protože to tak opravdu bylo. Včera večer jsem se konečně dostala k fotkám Přemouše Práška, které mi donesl na dvou cédéčkách hned v pondělí. Byly jich stovky a zachytil na nich celou naši cestu Anglií od nástupu do autobusu až po příjezd zpátky do Prahy. A já jsem si znovu vybavovala každý den, každou chvilku. A při tom všem prohlížení jsem si uvědomila jednu věc (tedy kromě faktu, že tenhle zájezd byl opravdu nabitý poznáním památek i reálií a že hrůza učitelky – hlavně, ať se nám nikde nikdo neztratí, hlavně ať nikdo neonemocní, hlavně ať se nic nestane s autobusem, hlavně ať…- může být bezbřehá); že máme skutečně bezvadné děti.
Mně totiž až u těch Přemkových fotek došlo, že ony snad nikdy neztratily ani na chvilku dobrou náladu. Ani když vylezly po 18-ti hodinách z busu a sotva se protáhly v Hyde parku a u Buckinghamského paláce, hned kousek dál u Big Benu dostaly pořádného plaváka a další hodinu lilo jako z konve, takže se London Eye muselo odložit, ani když jsme hnali Londýnem a na Trafalgarské náměstí nám zbylo sotva deset minut a Britské muzeum jsme poklusem zvládli za hodinu, ani když v Greenwichi fučel ledový vítr. A to nemluvím o tom, že opravdu chtěly vidět všechno a obdivuhodně polykaly spousty kilometrů. I za cenu večeří kolem půl desáté a spaní s výhledem na hřbitov. Když si uvědomím, že s přehledem za jediný den zvládly dopoledne Windsor, odpoledne Oxford (a to obojí s prohlídkou) a ještě chtěly udělat radost dárky a statečně se večer přihlásily na pěší cestu po nákupech, opravdu docela smekám.
Viděli jsme toho opravdu moc a moc a po celou tu dobu jsme měli opravdovou pohodu. Ale musím uznat – především díky dětem. Nejenže neskučely ani ráno ani v poledne ani večer a byly vždycky a všude včas, ještě dokázaly klidnit i naše učitelské nervy. A pokud se seběhla nějaká ta nepředvídatelná příhoda, zvládly ji s přehledem. Takže slovíčka jsem vám, moje děti, dneska neopravila, ale chci vám aspoň takhle za sebe i paní učitelku Mertovou poděkovat. Byly jste úžasné a už bych se s vámi nebála jet kamkoli (a jsem přesvědčená, že Tower Bridge asi nikdo rychleji nepřeběhl…).
Katka Dršková
___________________________________________________________________________________
Automobilka Mladá Boleslav, říjen 2006
____________________________________________________________________________
Výlet do Anglie se vydařil
29.5.2006 se tedy naše malá skupinka společně s panem učitelem Truncem mohla vydat na cestu. Do Anglie jsme jeli se základní školou Milíčov, z níž jsme na tento zájezd dostali nabídku. Cesta probíhala velmi dobře, i když myslím, že mnoho z nás na cestu trajektem velmi dlouho nezapomene.
Poznali jsme mnoho zajímavého z několika měst: Londýna, Oxfordu, Windsoru a Greenwiche. Navštívili jsme například: hrad Tower v Londýně, Tower Bridge, univerzitu v Oxfordu, Big Ben, Buckinghamský palác, Leicester Square, královský hrad ve Windsoru a mnoho dalších zajímavých staveb a míst.
Strávili jsme tam několik dní a samozřejmě jsme museli někde složit hlavu ke spánku. Postaraly se o nás anglické rodiny. Sám za sebe mohu prohlásit, že se mi v rodině, která byla mně a mým spolužákům přidělena, velmi líbilo. A určitě nejsem jediný.
Velmi mě překvapilo, jak mnoho žáků se dokázalo anglicky domluvit, i když jim ve škole angličtina jde „jak psovi pastva“. Já jsem byl mezi nimi a jsem rád, že jsem mohl své znalosti nějakým způsobem zužitkovat.
Výlet se všem moc líbil.
____________________________________________________________________________________
7.A na Berounce – 2005, třídní učitelka Mgr.Marie Dolejšová
