NAŠI ABSOLVENTI

2011 (třídní učitelé: Ing.Jaromír Šátava, Mgr.Marie Dolejšová)

Foto části tabla 9.A i 9.B: Mgr.Jiřina Štrossová

Poslední zvonění 29.6. – foto: RNDr.Danuše Kunovjánková, Mgr.Jiřina Štrossová (i video)

videoA, videoB

_________________________________________________________________________________

Únor 2011

Naši absolventi – pan Bc.Lukáš Procházka a jeho bratr,
učí na Střední průmyslové škole na Proseku informační technologie.
Jsme na ně pyšní.

Přišli se podívat na naše počítačové učebny a od nich víme: poslední den otevřených dveří na Střední průmyslové škole na Proseku je 16.února 2011.
Zahájení v 16 hodin v jídelně školy, Novoborská 2, Praha 9-Prosek.
Škola dále nabízí možnost prohlídky školy i po tomto termínu po dohodě s paní Milotovou,
tel.286 028 344, daniela.milotova@sps-prosek.cz

Kromě oboru Informační technologie (kód 18-20-M/01) nabízejí další obory s maturitou,
vhodné pro chlapce i dívky.

___________________________________________________________________________

2010 (třídní učitelky: PhDr.Olga Čamková, Mgr.Helena Čechová)

Foto: Kristýna Kratochvílová, 9.A
Autoři tabla: 9.A - kolektiv, 9.B – Marek Sokol

Rozloučení v multimediální učebně a odchod špalírem v doprovodu prvňáčků
Foto: RNDr.Danuše Kunovjánková, Tomáš Vrba, 9.B

Tradiční fotbalový zápas učitelé – deváťáci; vyhráli žáci, ale až na penalty

Foto z prezentace vytvořené žáky 9.B: David Valtr, Vítek Fuksa

Romeo and Juliet, režie PhDr.Kateřina Bartošová, vyučující anglického jazyka
Foto: RNDr.Danuše Kunovjánková

___________________________________________________________________________________

Sbohem…(2009, třídní učitelé: Mgr.Kateřina Dršková-Bartošová, Mgr.Jaromír Trunc)

…Dnes jen s úsměvem vzpomínáme na naše první příklady z matematiky anebo na naše první napsané písmenko. Náhle přišlo první vysvědčení a my jsme se cítili jako hvězdy. Maminky i tatínkové nás za ně chválili.
Dnes s hrdostí stojíme před školou a říkáme: Dokázali jsme to. A co že jsme to vlastně dokázali?? Dokázali jsme projít devíti třídami až sem. Nyní končíme na základní škole. Svět nám otvírá nové dveře. Přesto, že jdeme každý jinou cestou, nezapomeneme.
Nezapomeneme, jak naši učitelé do nás vtloukali, že jedna plus jedna jsou dva, kde se vlastně píše tvrdé a měkké i, ahoj je anglicky hello, jaká země kde leží, kdo vlastně byl Karel IV. a spoustu dalších informací.
Se smíchem budeme vzpomínat na exkurze například v Technickém a Národním muzeu, pivovaru, planetáriu a na Vyšehradě.
Na co jistě nezapomeneme, jsou školy v přírodě. Vzpomínky na ně nás jistě rozesmějí a občas i rozpláčou. Kdo by zapomněl na výsadek v lese s mapou a baterkou, celodenní výlety, návštěvu dolu a spoustu dalších věcí.
Nechce se tomu ani věřit. Jakobychom včera byli prvňáci a dnes jsou z nás už deváťáci. Tak tady končí naše devítiletá pouť a začíná něco nového. Nikdo z nás neví, co nás čeká.

Avšak, milí učitelé, nebojte se o nás. Vždy si vzpomeneme na to, co jste nás naučili a jak jste v nás věřili. Teď jediné, co můžeme říci, je, děkujeme. Děkujeme za to, že jste to s námi vydrželi. Slibujeme, že nikdy nezapomeneme a doufáme, že vy také nezapomenete. Paní učitelko Dršková, pane učiteli Trunci, vám patří speciální dík, dík za to, že jste nám věřili, obhajovali a chránili. Dnes opouštíme vaše ochranná křídla. Za všechno vám děkujeme, loučí se s vámi 9.A a 9.B.

Petra Mičeková, 9.B, Přemek Prášek, 9.A

Milí deváťáci,

… jací jste byli při dějepise fajn posluchači, ale když došlo na prezentaci znalostí, krčili jste se pod lavicemi. Nebo jak neuvěřitelně pozorní a ohleduplní jste byli při všech výletech a exkurzích. Jak jste se dokázali poštěkat i kvůli maličkostem. Jaké možné i nemožné problémy jsme spolu řešili a vyřešili.
Také to, jak Vám záleželo na tom, aby se vydařil Váš závěrečný jarní koncert. Vaše vystoupení se rodilo v bolestech a za pět minut dvanáct. Bylo třeba mu věnovat nejen hodiny hudební výchovy, ale zejména několik angličtin, tělocviků, poledních přestávek a volného času. Ale spolu jsme to zvládli a měli jsme úspěch. Vzpomínám si, že v minulém roce zpívalo Landovu Touhu osm statečných děvčat. Letos vystoupily téměř kompletní dvě třídy…Určitě by se dalo pokračovat.
Byl jsem rád Vaším učitelem – v 9.B jenom letos, v 9.A po celých pět let. Ale hlavně jsem byl moc rád třídním svého béčka, se kterým jsem se dnes jen velmi nerad loučil. Velké díky Vám za ten rok, byli jste bezva. Krásný vzpomínky mi zůstanou, navždy mne budou hřát…Dětem z obou devítek přeji hodně štěstí v životě.
Nezapomeňte na Květňák a zůstaňte sví.

Váš Jaromír Trunc

PODĚKOVÁNÍ PANU UČITELI TŘÍDNÍMU

…Jak se nad námi rozčiloval, že se neučíme, že budeme mít na střední problémy apod. Ale jako dějepisář byl podle mě ten nejlepší. Zajímavě vykládal a své názory a poznatky často podkládal články z novin, fotografiemi apod.
Kdykoli jsme měli nějaký problém, snažil se ho vyřešit a vždy nás vyslechnul. Chtěl mít kolektiv, který bude bez problémů fungovat a všichni se v něm budou cítit dobře, což se mu docela povedlo. Začali jsme se jako třída více poznávat, možná i právě jeho zásluhou.
Najdou se u nás ve třídě i děti, které budou rády, že jdou na střední školu a že dějepis s panem učitelem Truncem bude minulostí, ale i tací, kterým bude chybět ten jeho přísný hlas, přísný výraz ve tváři, ale uvnitř duše člověka, co se snaží nás co nejvíce věcí naučit a má nás rád.
Za to vše mu alespoň ode mě patří velikej DÍK a doufám, že moje sestra ho nebude příští rok trápit…

Zdenča

video1, video2

___________________________________________________________________________________

2008 (třídní učitelky: Mgr.Kamila Mouchová, Mgr.Venuše Belladová, Mgr.Alena Skřivanová)

Píše se 1. září roku 1999. Usedáme do školních lavic a na zem opatrně pokládáme svoji novou krásnou tašku od Ježíška. Je nám 6 let a začíná život plný povinností. První písmena nám připadají neskutečně těžká a slova ve slabikáři nejdelší na světě. Číslice píšeme obráceně, protože se nám to tak líbí a nějak nemůžeme pochopit, že už to není hra a vše má svá pravidla. Den, kdy jsme odložili tužku a bylo nám povoleno psát plnícím perem, se zdál sváteční a my doslova povyrostli. Vždyť tohle mohou jen opravdoví machři. Rodiče doma jásali a byli na nás patřičně hrdí.
Kde se vzal, tu se vzal rok 2008. Tašku už nepokládáme, ale odkopáváme pod lavici a plnící pero se změnilo v propisovací tužku nejasného vzhledu. Naše písmo snad přelušťí jen mimozemská civilizace. I slovní zásoba se poněkud změnila. Namísto dobrý den, zní chodbou – „Dobrej“!. Spolužáky oslovujeme – nazdar vole, a v jídelně nesedíme poslušně u oběda, ale velkým obloukem obejdeme stoly a plný tác odložíme na okénko pro zbytky. Nezlobte se na nás, ale omáčky a těstoviny jsme vyměnili za hamburgery a colu. Nemějte strach, nám to jednou dojde. Taky budeme rodiče a při této stravě našich ratolestí si budeme rvát vlasy.
Ale také byly dny pro nás těžké. Škola není jednoduchá. Do hlavy bylo potřeba nasoukat mnoho učiva. Neznám nikoho, kdo by se při otázce „Kdo půjde k tabuli?“ nezapotil. Co vy na to, naše zlato – paní učitelko Skřivanová? Kolik jsme Vám přichystali starostí! A stejně si myslíme, že vše špatné je zapomenuto a my pro Vás budeme do budoucna ta nejlepší, nejúžasnější a nejchytřejší třída za celou dobu Vaší učitelské práce. Každý už dnes víme, jaké povolání budeme vykonávat. Jen do jakých míst a dálek nás vítr zavane, je ve hvězdách. A to je hodně daleko, jak jste nás učil, pane učiteli Šátavo. Třeba budeme v zahraničí a promrskávání slovíček cizích jazyků přijde vhod. „Good morning“ , paní učitelko Dršková, „a beer please“. Věřím, že mě za moji výslovnost pan učitel Trunc pochválí, a „Auf Wiedersehen“ paní učitelko Králová. Dálky jsou pro nás zatím tajemstvím a až se rozutíkáme do světa, určitě přijdou vhod hodiny zeměpisu paní učitelky Belladové a její mapy se stanou nezapomenutelnou vzpomínkou. Jak už jsme se zmínili i z nás se stanou rodiče. Rodinné výlety nám připomenou i Vás, paní učitelko Dolejšová, až se nás potomci budou vyptávat, jestli může být v Africe sníh. Dnes už víme, že ano. A kdo se teď divně zatvářil, dejte pozor, ať vás paní učitelka nevidí, nebo vás v příští hodině vytasí. Jen doufáme, že slovo FOTOSYNTÉZA, o kterém se nám už i zdá, zůstane tabu.
Do poštovních schránek vhazujeme pozdravy blízkým a známým. A už je to zas. „Nemám tam chybu?“ Pozor na pravopis. Paní učitelka Čamková bude doufat, že její žáci snad zvládnou tak jednoduchou větu „Krásný pozdrav z dovolené……“. Děti přikreslí obrázek a věříme, že kdybyste ho viděla, paní učitelko Kubíčková, dostali by od Vás 1.
Při dalekých cestách si celá rodina ráda zazpívá v autě. Ale jak už jsme zvyklí z vyučovacích hodin a školních koncertů, Váš hlas paní učitelko Kleprlíková tam bude chybět. V životě nás čeká spousta kotrmelců. Kéž by byly jen takové, co se nás snažil naučit pan učitel Kokšal.
Naše snaha bude - mít svoje zázemí a bydlení. V zahradě si postavíme altán vlastníma rukama a skalka bude chloubou naší zeleně. Ať sousedé puknou závistí. Však taky máme praxi. Díky, pane učiteli Cermane.
Za svoji odvedenou práci v zaměstnání nás čeká každý měsíc finanční ohodnocení. Na útržku papíru budeme hledat logiku ve spoustě čísel. My na to přijdeme, jak ty numera spočítat, paní učitelko Kunovjánková. Jak už vidíme u našich rodičů - stejně bouchnem. Jako cola a mentosky. Opravdu to funguje, paní učitelko Müllerová?
Nejsme hloupí, líní a nevděční. Jsme jen mladí.
Ale už teď musíme uznat, že si na Vás, dospěláky, rádi vzpomeneme. Učitelé této školy, byli jste součástí našeho života. Vlastně naše druhá rodina. Takže, mamky a taťkové, za vaši starost a péči děkujeme. Vylétáváme z hnízda. Nebojte se o nás. Budeme se snažit vyhýbat se všem šelmám, dravcům a divoké zvěři. Nashledanou za pár let, až sem povedeme svoje díťátka – 1.září nějakého roku.

Dáša Sobaňská, 9.C

Naposledy v Poustkách

___________________________________________________________________________________

Vzpomínky na školní léta (2007 – třídní učitelé: Mgr.Marie Dolejšová, Ing.Jaromír Šátava)

Jaké bylo poslední zvonění a slavnostní rozloučení?
No, jak už to bývá – smích i slzy na krajíčku.

Přejeme vám, naši milí žáci a spolužáci, abyste na novém dobře začali a byli tak úspěšní, jak si představujete. Že pro to musíte něco udělat a většinou i hodně – to sami víte. Přijďte nás navštívit a povědět, jak se daří. A pomoc od nás? Určitě ano, bude-li v našich silách.

Deváťáci, jste prima, tak ať se vám vždy daří nikoho o tom nenechat na pochybách.

video1, video2, video3, video4, video5, video6, video7

___________________________________________________________________________________

2006 (třídní učitelé: Mgr.Jaromír Trunc, PhDr.Olga Čamková, Mgr.Kamila Mouchová)

Není to dávno, my před školou stáli…

mnozí se ve strachu chytili mámy,
když nás pan ředitel pozval dále.
Tehdy se zdálo, že budem tu stále.
První rok uletěl dřív, než se zdálo;
to, co jsme poznali, nebylo málo.
Čísla a písmena dostala smysl
a spousta nových slov plnila mysl.

Zas bylo září a my byli „staří“,
další houf prvňáčků šťastně se tváří.
Byli jsme druháci – to není málo,
zkušení „mazáci“ – to se nám zdálo.

Rychle to úprkem kupředu letí.
Začala šestka, a to není legrace;
to jsme se museli dát pěkně do práce.
Sedmička, osmička, ach to to letí,
najednou zdá se, že už nejsme děti.

Někde nám říkají, slečno, pane,
mnohý z nás nechápe, jak se to stane ?
Že už jsme v devítce, je trochu v šoku,
a že tu končíme, mrzí nás trochu.

Kdysi jsme čekali, až škola skončí,
jiný má pocit ten, kdo už se loučí.
Do světa odejdem, bůh ví, kam dojdem.
Tu cestu ke škole vždycky snad najdem.

Možná už za pár let (kdopak to tuší),
bude tu někdo z nás a učit zkusí.
Možná už za pár let, vždyť čas tak letí,
budou zde před školou stát naše děti.

Jisté je to, že škola nám končí,
už nám víc nezbývá, než jen se loučit.
Odcházíme a děkujeme – tak se přece sluší,
litujeme a máme kousek smutku v duši.

Určitě nejednou mnohá vaše moudrá slova,
budou nám v uších znít zas a zase znova.
Hráli jste divadlo, to jistě všude není,
a také zpívali pro naše pobavení.

Odpusťte chvíle, kdy jsme trošku zlobili,
snad jsme to omluvou malinko spravili.
Svět brány otevřel, tak my už musíme,
co jste nás učili, uplatnit zkusíme.

Tak tedy sbohem, snad daleko nejdeme,
na cestě životem možná se sejdeme.
Na chvíli vzpomenem na život v Květňáku,
teď se však loučíme, tak AHOJ KVĚTŇÁKU !

Lucie Píchová, 9.A (2005/2006)

MY – 9.C

Já jsem Pepa, ten tlusťoch veliký,
nedotknu se salátu, mám radši knedlíky.
A co Vojtíšek, co přezdívek má dost,
nejznámější je „krtek“, neb takový má nos.
Andrejka, ta velmi krásná je,
všichni kluci z ní šílí, každý ji miluje.
A co Jiříček, ten rockerem chce být,
je malý, roztomilý, snad štěstí bude mít.
Ta Gábina, co je tak hubatá,
učitelé z ní šílí po celá léta.
Edita se Zuzanou, kámošky dobré jsou,
občas jsou hašteřivé, rády si zadrbou.
A co Jakub – hasič dobrovolný ?
Když bude někde hořet, chopí se velení.
Martínek – fanoušek hokeje,
on urazí se snadno, holt takový už je.
Pepa a Ondra, ti velmi chytří jsou,
též rádi hrají fotbal, třídy jsou ozdobou.
A co Bětka, náš třídní předseda,
jazyk ostrý jak břitva, bojovná povaha.
Ještě Terka, co kuráže má dost,
přesto, že je drobná, tak rozbije ti nos.
Také Lukáš, co armádu má rád,
on je tak trochu trouba a dobrý kamarád.
Každý zná Tondu, co fotbal hraje rád,
na školu, na tu kašle, s Míšou je kamarád.
A co Míša, to velký básník je,
učení nebaví ho, raději sportuje.
Hanička všechno zapomíná,
směje se ráda nahlas, tu každý dobře zná.
Adélka, tak ta pomáhá všem.
Je hodná, milá, pilná, za to jí děkujem.
Veronika prý agresívní je.
Však já určitě vím, že milá být dokáže.
Nikola – tu tady každý zná,
ta veselá je stále a trochu stydlivá.